Anna Mychajlivna Senik
| Anna Mychajlivna Senik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. března 1988 (36 let) Kyjev |
| Povolání | fotografka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Mychajlivna Senik (* 19. března 1988, Kyjev, Ukrajina) je ukrajinská fotografka, zakladatelka ukrajinské etnofotografie, veřejná a politická osobnost.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 19. března 1988 v Kyjevě.
V roce 2010 získala vysokoškolské vzdělání a magisterský titul v oboru financí na Kyjevské národní ekonomické univerzitě Vadima Hejtmana.
Jako etnografka je známá na Ukrajině i v zahraničí. Je autorkou více než 150 etnických fotografických sérií. Většina jejích děl je věnována tradičnímu ukrajinskému oděvu, ale některé série reprodukují snímky členů ukrajinských vojenských formací z minulosti.[1][2][3][4]
Projekty
[editovat | editovat zdroj]Autorka vojensko-historického fotoprojektu „Bojovník“, ve kterém spolu s historikem Mykolou Balabanem vytvořili pro Ukrajinu unikátní vojensko-historický fotoprojekt, který obsahoval fotografie příslušníků vojenských formací na Ukrajině od ruského státu po válku v Rusku: rytíři, kozáci, bojovníci UPA, Aktivní armáda UPR, UGA, Sičští střelci, účastníci protiteroristické operace.[5][6] První prezentace projektu se uskutečnila v květnu 2015 v Národním muzeu Tarase Ševčenka v Kyjevě. Výstavy projektu proběhly a čas od času se opakují ve všech větších městech Ukrajiny a frontové zóně.[7] Projekt byl prezentován také pod pracovními názvy Bojovník v průběhu věků, Bojovník nebo Historie ukrajinské armády. Na základě fotografií projektu ukrajinský Ústav národní paměti v roce 2015 vyvinul a zveřejnil sérii plakátů, které byly distribuovány všem složkám a jednotkám ozbrojených sil, Národní gardy Ukrajiny nebo Národní policii Ukrajiny.[8][9][10]
Ve své tvorbě autorka používá autentické antické oděvy, starožitnosti, ale i autentické rekonstrukce. Spolupracuje se sběrateli, muzei, profesionálními etnografy a lidovými umělci.[11][12] Zvláštností je, že navzdory žánru fotografie nejsou její modely často profesionálové, ale obyčejní lidé.[13][14][15]
Ve fotografii používá kreativní pseudonym Ładna Kobieta (pol. Krásná žena), přičemž nikdy netajila své skutečné jméno. Používání takového pseudonymu vysvětluje rodinnou historkou: "Tak mě matka v dětství žertem nazývala."[16][13][17]
Sociálně-politické aktivity
[editovat | editovat zdroj]V období 2011-2013 byla propagandistkou nacionalistických organizací Social-Nacionalna Asambleja ta a Patriot Ukrajiny, byla autorkou jejich tehdejších propagandistických materiálů. Aktivně se účastnila událostí Revoluce Důstojnosti. V březnu 2014 se začátkem ruské agrese vstoupila do dobrovolnického praporu Azov, kde zastávala pozici tiskové tajemnice. Byla autorkou obrazu, který se stal základem symbolu partyzánského oddílu „Černý sbor“, na jehož základě byl prapor vytvořen. Po předčasných volbách lidových poslanců Ukrajiny v roce 2014 a do konce volebního období Nejvyšší rady Ukrajiny pracovala jako tisková tajemnice poslance lidu Ihora Mosijčuka. Během Mosijčukova zatčení v roce 2015 vedla informační kampaň a události dokumentovala. V roce 2019 se stala poradkyní starosty Čerkasy Anatolija Bondarenka pro vztahy s veřejností.
Vyznamenala se metodickou obhajobou autorských práv u soudů. Vyhrála několik případů odškodnění, včetně korespondenta za použití fotografie jejího autorství jako ilustrace k článku o sexuální turistice na Ukrajině. Opakovaně veřejně vyzdvihuje výsledky kladných soudních rozhodnutí o svých žalobách a vyzývá ostatní umělce, aby se bránili: „Vyzývám všechny, aby vždy chránili svá autorská práva a postavili před soud ty, kdo pohrdají výsledky duševní a tvůrčí práce jiných lidí. Protože čím více soudů autoři vyhrají, tím méně lidí si bude utírat nohy o jejich autorská práva.“[18]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сенік Анна Михайлівна na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Анна Сенік (Ładna Kobieta) — біографія | Жінка-УКРАЇНКА [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Анна Сенік (Ladna Kobieta), фотограф: Щоб робити чуттєві фото про кохання, не обов’язково в цей момент самій бути закоханою [online]. 2020-05-24 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Фотограф Анна Сенік у передачі "Ранок з Культурою" - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Анна Сенік: 'Щоб робити чуттєві фото про кохання, не обов'язково в цей момент самій бути закоханою' [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ За кадром фотосесії "Захисники Вітчизни від Київської Русі і до сьогодні'" - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ В КИЄВІ РОЗПОЧАЛА РОБОТУ ВИСТАВКА «ВОЇНИ. ІСТОРІЯ УКРАЇНСЬКОГО ВІЙСЬКА» | Офіційний вебсайт УІНП [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-08.
- ↑ УІНП. Виставка «Воїни. Історія українського війська» – це 20 розповідей про історію військових формувань на теренах України від часів Русі до сьогодення. Експозиція дає змогу зазирнути в минуле та подивитися, якими були однострої та зброя українських воїнів у р [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Представлення проекту "Воїни. Історія українського війська" - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Анна Сенік у передачі Репортерська Сотня "Втілюю мрію" на Громадському ТВ - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ В Україні видали етнокалендар на 2019 рік з 14 оригінальними українськими строями [online]. 2019-01-14 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ За кадром фотосесії "Повстанський Великдень" - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ 27 Січня, 2013 [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Етно-фото Анни Сенік. Як передати чар минулого [online]. 2019-01-10 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ В Мариуполе открылась выставка украинской фотохудожницы Анны Сеник - YouTube [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ «На моїх фото та Україна, за яку ми боремось, та, про яку мріємо. Її я ношу всередині себе, нею я ділюсь з глядачами», - етнофотограф Анна Сенік | Справжня Варта [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Анна Сенік творить український автентичний фотостиль [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-06. (ukrajinsky)
- ↑ Anna Senik [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Mychajlivna Senik na Wikimedia Commons
